Výlety

Kaiserschild:

8-10.6.2oo7

Rozhodli jsme se strávit další víkend v Rakousku. Tentokrát nás upoutal klettersteig Kaiserschild, který lákal především dlouhým lanovým mostem. Za doprovodu soundtracku Pirátu z Karibiku jsme se s naší Černou perlou, jejíž zadní dveře se otvíraly jako ve vrtulníku, dokolébali až na kýžené parkoviště, kde jsme se na pár hodin prospali.

Ráno jsme zabalili jen malé baťůžky a vyrazili vzhůru. Doškrábat se k začátku ocelových lan trvalo vzhledem k vedru a únavě z nevyspání poměrně dlouho. Navazování a všelijaké šmodrchání před nástupem nám trvá také obdivuhodně dlouho, ale lepší vše třikrát zkontrolovat, než se stát tématem pro Pita Schuberta ( mimochodem vyšel třetí díl!!! ale jen v němčině a do překladu se zatím nikdo nepustil...).

Kaiserschild byl pro mě zatím určitě fyzicky nejnáročnější Klettersteig (že jsem jich ale vylezla...). Většina míst byla hodně exponovaná, pár míst převislých. Dost rychle jsem opustila svou snahu lézt hlavně po skále a lana se maximálně přidržet. Vlastně jsem se lana nepustila ;) Všechno jsme ale zvládli, i se skupinkou Maďarů před námi, se kterými jsme se hned na začátku trošku nepohodli. Až sem se mi cesta opravdu hodně líbila. Jako třešínka na dortu na nás na konci čekal lanový most, na který jsem se už 14 dní těšila. Ale jak už to tak bývá, když se člověk na něco moc těší, bývá zklamán. Most se skoro vůbec nehoupal a nepříjemně se cvakalo. Jelikož prodlužovátka pro krátké lidi zůstala vždy uprostřed mostu, musela se první polovina absolvovat skoro na špičkách. A navrch všeho začalo dost nepříjemně hřmít, tak jsme spěchali, abychom zmizli pryč z vrcholu a od ocelových lan. Díky tomu jsme taky celkem jednohlasně změnili plán a dali se rovnou na zpáteční cestu. Když jsme trošku naklesali, vylepšilo se počasí, tak jsme se uvelebili na krásně zelené loučce, kde jsme poobědvali. Vzhledem k dostatku času a obrovské chuti jsme tu všichni svorně na chvíli i usnuli. Jojo, vědci mají pravdu s tvrzením, že spánek po obědě je lék ;)

Ještě večer jsme se přesunuli k našemu oblíbenému Kampermauer. Z našich obvyklých spacích míst na nás však zíraly roje včel, tak jsme se radši nehádali a plácli sebou kousek vedle. V neděli pařilo sluníčko na maximální výkon. Nikdo z nás nebyl schopen chovat se v takovém vedru jakkoliv akčně. Až asi ve 12 jsme se zpocení dohrabali ke skalám (je to opravdu kousíček! ;)), kde jsme vylezli pár cestiček, aby se jako neřeklo, vyslechli jsme několik hysterických „Stein!!!!!!!“ od Rakušáků, co ty šutry shazovali snad úmyslně a hurá do Perly a domů, protože stejně začalo lejt...

I tentokrát se na další fotky můžete mrknout u Filipa.

KW