Výlety

Piz Bernina

10. - 13. 10. 2oo8

Pořád to samé... malo času, málo spánku, málo sil... jen to počasí nám tentokrát vyšlo skvostně.

V pátek večer vyrážíme plně naloženi vstříc novým zážitkům. Na území Čech se Čenda bravurně vyrovnal s hustou mlhou, která by se dala krájet, po Německu začínáme bojovat s únavou a v Itálii nás probírá 48 serpentin vzhůru a následné ukolébáva 27 dolů. V 5 ráno zastavujeme na prvním parkovišti a na dvě hodinky spíme.

Po mátožném dobalování vycházíme pozdě dopoledne vzhůru na chatu Rif. Marinelli Bombardieri (2 813 m). Zatímco na ostatní jejich krize ještě čekají, Čenda si svou "užívá" hned v prvních metrech prudkého stoupání. Únava si vybírá svou daň a metry pod nohama ubíhají pomalu. Své šnečí tempo omlouváme nutností kochat se krásami podzimu. Za doprovodu rudé slunečné záře se dostáváme k chatě Bombardieri, kde vášnivě fotíme a jíme. Na zítra připravujeme baťůžky a tavíme sníh na čaj.

Přestože jsme šli spát brzo, ve 3 ráno se nikomu z vyhřátého spacáčku nechtělo. Tma, která nás doprovázela prvních pár hodin měla však několik výhod - zaprvé sníh byl pevný a zmrzlý, takže jsme se nepropadali a zadruhé jsme se zbytečně neznervózńovali trhlinami kolem nás, jelikož jsme je neviděli. Přes bludiště trhlin nás bravurně převedl Filip se svou GPSkou, který mu přesně ukazoval, kudy jít, abychom neskončili několik metrů pod povrchem. A tak, když už se nám podařilo nějakou tu trhlinku probořit, neskončila tam ve většině případů více než noha.

Na konci ledovce Scerscen Superiore nás čekalo strmé stoupání k začátku zajištěné cesty. Zde jsem si nechtěně vyzkoušla brždění cepínem a se mnou i Lukáš, kterého jsem strhla. Oba jsme ale byli spokojeni, jak pěkně to funguje. Lukášovi se to dokonce zalíbilo na tolik, že si za pár hodin upadl znova.

Sněhu naštěstí nebylo tolik, aby nebyly viditelné či hmatatelné řetězy na skále, takže poslední výškové metry k chatě Rif. Marco e Rosa (3 609 m) nepatřily mezi nejnáročnější, i když například mě psychicky dost vadily ;)

Po zhodnocení stavu času (špatný), sil (špatné), počasí (nádherné) a touhy jít dál (veliká) pokračujeme asi 200 výškových metrů dál. Tady to dámská část definitivně balí. Chlapci stoupají ještě o pár metrů výš a také obracejí. Takže vrchol zase nedosažen. Ale i tak to byl výlet parádní.



Na některé další fotky se můžete podívat u Filipa.



KW