Výlety

Korsika

1. - 18. 8. 2oo8

Aklimatizace v Itálii
Na Korsice bude vedro, trajekt je výhodnější v úterý -> první tři dny strávíme v Italské mecce lezení - v Arcu. Na horko jsme si nezvykli, spíše rezignovali. Koupali a odpočívali jsme u Lago di Garda, kochali se výhledy z celkem vzdušné, místy dost exponované feráty Monte Albano ve vesnici Mori a trošku si i zalezli v oblasti Massone a v horoobchůdkách jsme oplakali všechno zboží zakoupené v ČR, na kterém jsme prodělali horentní sumy.

GR20
Jedna z nejdelších, nejproslulejších, nejkrásnějších, nejtěžších, nejzajímavějších a nejlákavějších dálkových turistických stezek se line napříč Korsikou od severozápadu na jihovýchod. Zpravidla je rozdělena na 15 etap, při kterých člověk našlape asi 160km a nastoupá více než 10 000 metrů. Tak tuhle velkou parádu jsme nešli :) I když někdy v budoucnu bych jí přejít určitě chtěla, ať už v červnu, září či jako zimní túru. Ale ačkoliv jsme absolvovali jen severní část spolu s několika odbočkami po trasách Mare a Mare či Mare a Monti, o krásu fantasticky rozmanité krajiny jsme nepřišli. Křišťálově čistá horská jezírka, potoky a lagunky, hory jako z úvodní znělky MASHe, romantická zákoutí, lesy poskytující tolik žádaný stín, korkové duby, volně se potulující prasata, krávy, kozy, ovce, koně... to vše jsme stihli vidět i na naší zkrácené verzi Grande Randonnée. Ta vedla z města Vizzavona nahoru a dolu a nahoru přes Monte d´Oro a dolu do Refuge de l´Onda, kde byla spousta čuníků. Další den jsme scházeli údolím Manganellu a po několika příjemných a k přežití potřebných osvěženích v překrásných lagunkách dorazili na Refuge Petra Piana, kde jsme si užili krásné noční a ranní výhledy. Následující etapu na Monte Rotondo jsme bohužel vypustili a pokračovali rovnou přes jezera Melu a Capitellu na Refuge de Manganu. Poslední den jsme se nejprve několik bolestných hodin prodírali agresivním trním, pak se nacpali k prasknutí na Refuge d´Sega a nekonečnou stezkou linoucí se údolím Tavignano pokračovali až do Corte, kde jsme se opět přejedli.

Lezení
Korsika je lezci velmi oblíbená, nabízí totiž dobře odjištěné pevné skály s pěknými vrcholovými výhledy. Věnovat se vertikálním pohybům na laně je však podstatně příjemnější v okrajových měsících léta, kdy slunce nezvládne skálu ani lezce tolik rozpálit. Strávili jsme tedy pouze dva dny v oblasti Col de Bavella, kde jsme se konečně po útrapách na českých skalách nabažili neuklouzaného povrchu pod lezečkami.

Kaskády du Polischellu
Aneb jak praví průvodce: "Dobrodružná túra kolem kaskád s nádhernou horskou kulisou. Je to asi nejkrásnější a nejdobružnější turistická trasa na celém ostrově. Neustále musíme proplouvat křišťálově se třpytící vodou jezírek, přelézat nádherné kaskády a vodopády a obcházet hluboké rokle". A má pravdu. Byl to vážně skvělý a netradiční zážitek. Jen škoda, že jsem s sebou nemohla vzít foťák, protože o plavací úseky nebyla nouze a to by můj, v tu dobu už stejně napůl rozbitý, foťák asi nerozchodil. A tak ty božské modré lagunky zůstanou jen v paměti. Stejně jako naše zoufalé ztracení na konci cesty ;)

Monte Cinto (2706m),
přezdívaný králem korsických hor, tak bychom se na něj asi měli podívat. Jestli ne kvůli jeho nej-výšce, tak určitě kvůli slibovaným výhledům. Za jasného počasí je prý vidět východní i západní pobřeží a všechny hory leží turistovi doslova u nohou. No, musí to být dozajista zážitek, ale my jsme díky mlze viděli sotva na svoje nohy, takže jsem si odnesla jen svůj nastoupaný a sestoupaný výškový rekord a to 1700 metrů nahoru, a pak zase dolu.

Plážování a korzování
Nejen námahou je člověk živ, a tak jsme nějaký čas věnovali i regeneraci a odpočinku na pláži, prohlídce městeček, popíjení vín a ochutnávání místních dobrot (které se většinou zvrhli v nelidské přežírání). Jelikož s Jirkou nejsme zrovna světové špičky v plážování, zpestřili jsme si tyto horké chvíle půjčením mořského kajaku nebo zkoumáním okolních butrů, vodou ladně obroušených do roztodivných tvarů. Z měst stojí za zmínku asi je Bonifacio ležící na jižním výběžku ostrova. Zmínka to je ale pořádná, protože zdejší domky stojící na kraji skalních převislých útesů, přístavní záliv a uzoučké malebné uličky jsou ohromně působivé.

Korsičané
Korsičanky jsou vesměs krásné štíhlé opálené fešandy. Korsičané na druhou stranu jsou většinou ošuntělí zavalití zevláci pijící Pastis a hrající petanque. Tyto dva rozdílné tábory spojuje nechuť mluvit s cizinci jakkoliv jinak než francouzsky. I když nemálokrát anglicky určitě velmi dobře rozumí, dokáží to výborně maskovat. Našich pár frází typu „Vulevukuše avek moa?“na dostatečnou komunikaci nestačilo, takže často docházelo k patovým situacím jako například, když si Čenda chtěl objednat kávu a ochotný Korsičan mu začal vysvětlovat, kde si má postavit stan, nebo když se Ála chtěla zahřát panákem místní pálenky a místo toho dostala tři deci růžové šťávy, nebo když se z našich objednaných těstovin stala studená obložená mísa.

Pasqale Paoli
Korsický revolucionář z 18tého století, který byl u všeho, může za vše a je stále všudypřítomný! Takže bacha na něj! I Chuck Norris z něj má respekt!

Quechua
Když si zadáte toto slovo do Wikipedie, dozvíte se, že jako Quechua se označují lidé hovořící jazykem „Quechua“ (česky kečuánština), žijící hlavně v Ekvádoru, Peru a Bolívii. Tato informace se sem zdánlivě vůbec nehodí :) Ale! po těchto kmenech byla v roce 1996 pojmenována nově vznikající značka outdoorových výrobků, kterých jsme si při našem putování vzhledem k jejich oblíbenosti nemohli nevšimnout. Především Francouzi a Italové chodili celí odění do Quechui. Nejvíce nás ale upoutaly, překvapily, pobavily a pronásledovaly Quechua vteřinové stany. Jejich speciální konstrukce umožňuje postavit stan pouhým vhozením do vzduchu za 2 sekundy, což je zřejmě tak úžasné lákadlo, že majitele těchto revolučních stanů už nemohlo odradit ani to, že tento stan nevydrží silnější vítr či déšť a už vůbec ne to, že sbalený na batohu vypadá jako obruče na havajský tanec Hula-hula. Quechuu jsme vídali na každém kroku a pro mě se stala symbolem naší dovolené.



KW