Výlety

Šediváček

26.-27.1. 2oo8

Šediváčkův long je etapový závod psích spřežení po hřebenech Orlických hor. Je nejdelším takovým závodem v České republice a patří k nejtěžším v Evropě, což potvrzuje i fakt, že letos závod dokončila necelá polovina závodníků.

Tento musherský závod není ve své kategorii žádným nováčkem. První ročník byl odstartován již v roce 1997, kdy také dostal své jméno. Ještě před vlastním závodem, den před startem, utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi, z nich jeden - sibiřsky husky jménem Šedivák - byl u vzdálené vesnice zastřelen místním občanem. Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na památku této smutné události byl závod pojmenován jednou pro vždy "Šediváčkův Long".

Letošní 12tý ročník byl první, na který jsme se jeli podívat. Závod probíhá tradičně poslední týden v lednu kvůli mrazivému počasí a dostatku sněhu. Letos se ale paní Zima asi zapomněla doma a závodníci museli část tratě absolvovat i na bahně, za což jim patří můj ještě větší obdiv. Viděli jsme několik psích spřežení - od mimosoutěžního závodníka, který šel s jedním psem pěšky, přes běžkaře se dvěma psy, až po osmispřežení. Příští rok se nám třeba podaří vyrazit na více dní a využijeme možnosti si roli mushera vyzkoušet na vlastní kůži.

V sobotu odpoledne jsme pak už bez míjení závodníků pokračovali v pěším výletu. Ještě za relativního světla jsme postavili stany, uvařili a snědli večeři a radovali se, že konečně půjdem jednou spát před půlnocí. Já spolu s několika dalšími bezstarostnými dušemi bych tak v klidu učinila. Ale Bydža a Čenda nažhavili své mobily a zavčas zjistili, že se k nám žene velký vítr, který by mohl způsobit, že na naše stany spadne strom. A tak jsme vyhrabali ze spacáků a přestěhovali k nedalekému (zavřenému) kiosku, pod jehož stříškou vytvořili kluci luxusní lože. Jako sardinky jsme úspěšně přečkali noc a mohli jsme se vydat na druhou etapu výletu.

Tady už se mé vzpomínky slily do jednoho mlhavého, zasněženého a vyfoukaného obrazu, který byl zakončen pochodem po břečce za deště a knedlo-zelo-vepřem v hospodě.

Celkově jsem z víkendu nadšená. Psi byli úžasní, jejich musheri jakbysmet a v krásném počasí se ještě určitě hodně nachodím, tohle bylo alespoň originální a uprostřed zkouškového období přesně to, co jsem potřebovala.

Jen většina fotek je vzhledem k počasí taková pochmurně šedivá. Ale jak taky jinak, když to byl Šediváčkův long!



KW